Náš tým

Narodila jsem se v Českých Budějovicích, kde jsem vystudovala Gymnázium Česká a poté Jihočeskou univerzitu Pedagogickou fakultu – Učitelství 2. stupeň ZŠ – obor tělesná výchova – zeměpis. O několik let později následovalo kombinované studium na Sspgš – obor: Předškolní a mimoškolní pedagogika a poté také studium i na JUPF Učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Mé dosavadní pracovní zkušenosti jsou především z oblasti výchovně – vzdělávací výuky dětí předškolního věku a sportovní výuky dětí a mládeže. Když jsem v roce 2013 dostala nabídku pracovat v montessori školce, byla a stále je to pro mě veliká VÝZVA. Výzva jak profesního, tak i osobního charakteru. A protože život by měl podle mého názoru býti o dosahování a posouvání svých hranic, tak jsem velmi ráda tuto pracovní nabídku přijala. „Být součástí dětského světa a zároveň průvodce ve světě dospělých, je to, o co se snažím.“

Pocházím z Českých Budějovic. Dětství jsem ale strávila v Německu, kde jsem jako dítě navštěvovala Montessori mateřskou školu. Po návratu do Čech jsem studovala na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích, odkud jsem předstoupila na Střední pedagogickou školu v Prachaticích. Po střední škole jsem věděla, že práce s dětmi mě naplňuje a je to cesta, kterou bych se dál chtěla ubírat. Po maturitní zkoušce jsem tedy pokračovala studiem na Pedagogické fakultě JU obor Učitelství pro mateřské školy, který jsem v roce 2022 zakončila bakalářskou zkouškou. Po studiu jsem pracovala jako vedoucí na dětských táborech, lektorka němčiny v jazykové škole a rok jsem pracovala jako průvodce v Montessori mateřské škole. Jsem ráda, že jsem dostala možnost v Montessori pedagogice dále pracovat, učit se a poznávat ji.

Práce s dětmi mě naplňuje a baví. Jsem ráda, že mohu být součástí dětské předškolní cesty a zároveň se od dětí učit. Ráda poznávám jejich individualitu, skvělé nápady a jejich vnímání světa kolem nás.

Jmenuji se Natálie Milfortová. Pocházím ze severních Čech, avšak osud a studijní okolnosti mě již v pouhých 15 letech zavály do jižních Čech. V době střední školy jsem se dostala do kontaktu s dětmi skrz vedení knihovnických akcí pro děti. Obecně jsem si uvědomila, že by mě naplňovala práce s lidmi, a tak jsem se rozhodla jít studovat obor Vychovatelství na Teologické fakultě v Českých Budějovicích, kde jsem se v rámci praxí dostala do školní družiny, mateřské školy, absolvovala jsem několik pobytových i příměstských táborů a zkusila si také práci se seniory. Po čtyřleté zkušenosti a praxi s dětmi jsem se chtěla obohatit právě Montessori pedagogikou, jejíž vliv mi rozšiřuje obzory a je pro mne přínosem.

Děti mi svým nadšením a obrovským srdcem každý den vykouzlí úsměv na tváři a zároveň mě spontánními situaci učí laskavosti, trpělivosti i faktu, že vše se dá vyřešit tak, aby to bylo přínosné nejen pro děti, ale i pro mě.

Jmenuji se Eva Pártlová. Po absolvování Karlovy univerzity, Fakulty humanitních studií, jsem se rozhodla pro magisterské navazující studium na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, obor anglický jazyk a občanská výchova. Ještě před absolvováním tohoto studia jsem si uvědomila, že kvalitní pedagog není jen znalcem teorie, nýbrž by měl mít i praktickou zkušenost ze svého oboru a to mě přimělo ke studijnímu pobytu v UK, kam jsem odjela hned po úspěšném absolvování. Můj pobyt se z pěti měsíců prodloužil na tři a půl roku, ve kterých jsem mimo jiné získala certifikát QTS, který mě opravňoval k práci učitele na základních školách a školách se speciálními potřebami ve Velké Británii. Jelikož potřeba vzdělávání je pro mě klíčová, v posledním roce mého anglického dobrodružství jsem se přihlásila na TEFL academy a následně získala certifikát TEFL (Teaching English as a Foreign Language) s distinction oceněním. Jsem velmi ráda, že jsem si k angličtině po jejím odcizení na střední škole dokázala opět najít cestu a mohla se tak stát nedílnou součástí mého života. Chtěla bych, aby si k ní děti i dospělí vytvořili pozitivní postoj již od první chvíle a aby svoje nedostatky vnímali jako prostor ke zlepšení, kterého jsou schopni s tou správnou podporou. Koneckonců, jediné limity, které máme, jsou ty, kterým věříme.