ZÁKLADNÍ PRINCIPY

Základem celé metody je respektování každého dítěte jako jedinečné osobnosti.

Jedná se o důsledně individuální rozvoj každého dítěte a z toho vycházejí následující základní principy:

Princip svobody a samostatnosti

Dítě si samo volí činnost, které se bude věnovat ( z nabídky připravené učitelem) pracuje samostatně nebo ve dvojici či skupině, podle vlastní volby.

Činnosti střídá ve vlastním tempu, což je velkou výhodou jak pro děti rychlé, tak pro děti pomalejší.

Tento princip umožňuje také respektovat senzitivní období dítěte – tedy období se zvýšenou vnímavostí pro určitou oblast vzdělávání.

Princip celostního učení

Všechny materiály jsou připravovány tak, aby se dítě učilo v souvislostech, aby byly propojovány všechny vzdělávací oblasti.

K tomuto propojení dochází nejvíce při práci nad projekty kosmické výchovy.

Děti se učí zpracovávat projekt, vytvářet myšlenkovou mapu a plán realizace, kooperovat, vyhledávat informace, zpracovávat je a prezentovat.

Princip polarizace pozornosti

Díky tomu, že si dítě činnost samo vybere a může ji vystřídat, lépe se soustředí.

Princip ticha a klidu

Aby se dítě mohlo soustředit, musí v pracovně panovat ticho a klid.

Princip práce s chybou

Každý pracovní materiál obsahuje kontrolu. Dítě je vedeno k tomu, aby samo našlo a opravilo své chyby, případně se dotázalo na jejich příčinu.

Tím se ovšem učitel nezříká své odpovědnosti za výsledky práce dětí, pouze je takto v dětech rozvíjena schopnost sebekontroly a sebehodnocení.

Dítě se naučí chápat, že chyby se nemusí bát, ale musí ji najít a odstranit. Hodnocení je slovní, neznámkuje se.

Princip věkové heterogenity

Ve skupinách pracují děti optimálně tří věkových skupin ( 6-9 / 9-12), vytváří se tím pěkné vztahy mezi dětmi, vztah pomoci a ohleduplnosti,

rozvíjí se schopnost komunikovat, tolerovat názor druhého. Schopnost kooperace se nejvíce rozvíjí při práci nad společnými projekty.

Princip pohybu

Dítě se v prostoru svobodně pohybuje. Vyučování není členěno na jednotlivé vyučovací hodiny, přestávky si každé dítě zařazuje podle svých potřeb.

Princip vedení – úloha učitele

Směr patří mezi pedocentrické – v popředí je dítě, role učitele je v pozadí - pomoz mi, abych to dokázal sám.

Pedagog je pomocníkem a spolupracovníkem, nabízí dětem volbu z činností, je organizátorem průběhu vyučování a pozorovatelem dění.

Svoboda v mezích pravidel

Celé vyučování probíhá v tichu, klidu a soustředění, děti pracují samostatně i ve skupinách. Žáci dodržují společně předem dohodnutá pravidla.

 

PROČ SE DĚTI TĚŠÍ DO ŠKOLY ?

Svobodná volba a sdílení odpovědnosti

Dítě si volí CO se bude učit - na čem bude pracovat, jaký materiál si vybere, o čem chce získat informace, KDY se bude učit - jak dlouho a v jakém pořadí se bude věnovat zvoleným činnostem, KDE se bude učit - v lavici, na koberci, u knihovny, u počítače, S KÝM se bude učit - samo, se spolužákem, ve skupině, s pomocí učitele.

Svobodná volba neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání. Nějakou činnost si dítě zvolit musí a pokud se pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Učitel činnosti dětí koordinuje a pomáhá dětem najít to, co je zaujme. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít odpovědnost. Zasahuje v případě, že se dítě nudí, nedokáže si vybrat nebo porušuje pravidla. Pomáhá dětem, které pomoc potřebují.

Samostatné učení se zpětnou vazbou

INICIATIVA při učení vychází od dětí. Ty se učí zpočátku spontánně, později však vědomě formulují otázky a bezprostřední vzdělávací cíle, plánují a organizují si vlastní učení. K tomu využívají připravené prostředí, ve kterém jsou učebnice jen jedním z mnoha informačních zdrojů.

Východiskem je důvěra ve vnitřní zdroje dítěte, v jeho touhu po poznání, potřebu učit se, samostatně objevovat a porozumět svému okolí. Děti si nejlépe a nejtrvaleji pamatují to, co se učily ze svého zájmu, ve chvíli, kdy byly na učení připraveny. Výsledky učení, tj. nové vědomosti, dovednosti, pochopení souvislostí, vlastní tvorba apod. jsou pro děti největší odměnou. Chyba je při tom chápána jako přirozený jev v procesu učení, jako příležitost k novému řešení problémů a zdroj nových poznatků.

Zpětnou vazbu dítě získává prostřednictvím speciálně připravených pomůcek, reflexí vlastního učení a pokroku, porovnáním vlastní práce s předlohou, v diskusi se spolužáky nebo učitelem. Popisné slovní hodnocení učitele je jednou z forem této zpětné vazby.

Učení ve věkově smíšených skupinách

V jedné třídě se spolu vždy učí děti různého věku, z více ročníků. Vzhledem k vysoké míře individualizace učení každé dítě postupuje svým tempem, diferenciace obtížnosti učiva je proto samozřejmostí. Pokud to dítě potřebuje, může požádat o pomoc či spoluúčast kamaráda, spolužáka – ten zpravidla rád vyhoví. Lidské učení je sociální, děti se zcela spontánně a přirozeně učí jeden od druhého, trvalost zapamatovaných poznatků a osvojených dovedností je při tom velmi vysoká. V atmosféře spolupráce a pomoci odpadá stres z řevnivosti a zbytečného soutěžení.

Pedagogická koncepce Montessori je založena na principu vědeckého poznání a nemá nic společného s jakoukoli ideologií, filozofií, náboženstvím nebo sektářstvím.

Hledáte pro své dítě alternativu? "Pomoz mi, abych to dokázal sám" je motto vzdělávání ve třídách Montessori na prvním stupni.

Maria Montessori byla italská lékařka, která se věnovala nejprve dětem mentálně postiženým. Prostřednictvím přátelské atmosféry a podnětného prostředí včetně speciálních pomůcek dosahovala u svých svěřenců velmi dobrých výsledků. V roce 1907 založila v Římě pro chudé děti Dům dětství (Casa dei bambini), kde se její metody a pomůcky poprvé začaly používat pro vzdělávání dětí zdravých.

Nejdůležitější hesla v Montessori metodě výuky a výchovy jsou:

"V dítěti leží osud budoucnosti. Kdokoli si přeje úspěšnou společnost, musí chránit dítě a pozorovat přirozený způsob jeho jednání. Dítě je tajemné, silné a obsahuje v sobě tajemství lidské povahy. Kdokoli si přeje následovat moji metodu, potřebuje pochopit, že nesmí uctívat mne, ale sledovat dítě, jako svého učitele."
(Maria Montessori)

PROČ MONTESSORI V ZEMI KOMENSKÉHO?

Jan Amos Komenský položil základy pedagogiky a formuloval principy vzdělávání a výchovy, které platí dodnes. Jeho dílo však upadlo v zapomnění a v praxi se jen v málokteré škole opravdu uskutečnilo to, o čem psal. Naše školství tak bylo velmi dlouho vším jiným než školou hrou v tom smyslu, který mu Komenský přikládal - činnostním, aktivním a smysluplným učením. Nezávisle na tehdy téměř neznámých pracích Komenského se počátkem 20. století ve světě zrodila moderní pedagogika, postavená na vědeckých, nikoli náboženských základech, zejména na poznatcích vývojové psychologie. Na vzniku této pedagogiky se významně podílela italská lékařka Maria Montessori. Díky světovým válkám a pozdějšímu začlenění Československa do východního bloku se naše školství téměř celé 20. století ubíralo jiným směrem a mělo jiné vzory a priority než poznatky vědeckého výzkumu o vývoji dětí a jejich mozků.
Nyní, na počátku 21. století, si můžeme svobodně vybírat, jak chceme vychovávat a vzdělávat naše děti. Svoboda volby je jedním ze základních principů pedagogického systému Marie Montessori.


Náš generální sponzor:

Madeta

www.madeta.cz   www.lipanek.cz

 

 

Za podporu patří poděkování i našim dalším partnerům, kterými jsou:

České Budějovice Jihočeský kraj     MŠMT